Vitamin D je souhrnné označení pro skupinu látek rozpustných v tucích, mezi něž patří mimo jiné cholkalciferol (D3) a ergokalciferol (D2). Cholkalciferol je v těle vytvářen z cholesterolu, k čemuž je zapotřebí UVB záření (slunečního světla).
Vitamin D zvyšuje vstřebávání vápníku, hořčíku a fosfátu ve střevech, což může při jeho nedostatku vést k onemocněním kostí. Vitamin D také hraje důležitou roli v imunitních procesech, snižuje zánět v těle díky své schopnosti ovlivňovat dělení, diferenciaci a zánik zánětlivých buněk. To mu propůjčuje antibakteriální a protiinfekční vlastnosti.
Nedostatek vitaminu D u dětí způsobuje angioedém, při němž kosti měknou, deformují se a zeslabují. U mladistvých a dospělých nedostatek vitaminu D způsobuje měknutí kostí, které je spojeno s bolestí a svalovou slabostí.
Protože každý je vystaven různému množství UV záření, doporučené denní dávky se značně liší. Když se podíváme na naše předky, kteří žili způsobem obživy lovců a sběračů, byli vystaveni velkému množství slunce a jejich hladiny vitaminu D v krvi mohly být velmi vysoké. V dnešní době však má sluneční světlo také silnější vlastnost poškozující DNA, proto se nelze opalovat příliš dlouho.
Obecně doporučený denní příjem vitaminu D (RDI):
- Do 18 let: 600 IU
- Dospělí: 600 IU
- Nad 70 let: 800 IU
Horní tolerovatelný limit:
- 0–6 měsíců: 1000 IU
- 7–12 měsíců: 1500 IU
- 1–3 roky: 2500 IU
- 4–8 let: 3000 IU
- 9 let a více: 4000 IU
- Během těhotenství: 4000 IU
Současný tolerovatelný denní limit vitaminu D je 4000 IU, avšak objevuje se stále více studií, podle nichž může dlouhodobě 10000 IU vitaminu D nepředstavovat žádné riziko u zdravých dospělých. Při extrémně vysokém příjmu (50 000 IU a více) však byly hlášeny nežádoucí účinky, jako jsou zvracení, zvýšené močení, žízeň, encefalopatie (onemocnění postihující funkci mozku) a selhání ledvin. K neúmyslnému předávkování může dojít, pokud člověk konzumuje velké množství potravin obohacených o vitamin D spolu s vysokou dávkou doplňků.