Skořice je koření, které je stejně rozšířené jako kakao a používá se po celém světě. Myslím, že ji není třeba představovat, každý ji už ochutnal. Skořice pochází z kůry některých druhů stromů, z kůry větví nebo kořenů.
Hlavní účinné látky kůry větví jsou monoterpeny a cinnamaldehydy, hlavní účinné látky kořenné kůry jsou rovněž monoterpeny a místo cinnamaldehydů obsahují kafr.
Evropská vědecká asociace pro fytoterapii uznala pro léčebné účely dva druhy skořice: cassia a cejlonskou skořici. Oba druhy skořice se částečně liší svým složením.
Účinné látky oleje získaného z kůry cejlonské skořice jsou trans-cinnamaldehyd (50–60 %), eugenol a linalool, přičemž tyto tři složky tvoří nejméně 80 % celkového obsahu účinných látek.
Účinné látky získané z kůry větviček skořice cassia jsou cinnamaldehyd, kyselina skořicová, skořicový alkohol a kumarin.
Je důležité dodat, že cinnamaldehydy na rozdíl od jiných složek ztrácejí svou strukturu při působení tepla (nad 60 °C), a skořice tak při zahřátí ztrácí jednu ze svých důležitých účinných látek.
Skořice je nejlépe známá svými účinky na regulaci hladiny cukru v krvi, její přínos je však mnohem širší a zasahuje celý organismus.
Cejlonská i cassia skořice mají účinky podobné inzulinu. To znamená, že umožňují využití cukru v krvi – a tím vyrovnávají hladinu krevního cukru. U diabetu (ať už 1. nebo 2. typu) nedokáže slinivka břišní produkovat dostatek inzulinu, takže buňky nedokážou cukr uvolněný do krevního oběhu ihned využít; po vysokém vzestupu hladiny cukru v krvi, kdy se tělu podaří vyprodukovat dostatek inzulinu, však hladina cukru v krvi náhle klesá – což je nežádoucí stav, který může způsobit mnoho komplikací. Při inzulinové rezistenci je inzulinu vyprodukováno dostatek, ale buňky na něj nedokážou reagovat a přijímat cukr z krve.
Zde pomáhá skořice tím, že vyvolává účinky podobné inzulinu a stimuluje hormon inzulin. Skořice proto stabilizuje hladinu glukózy v krvi, což může napomáhat při léčbě diabetu nebo inzulinové rezistence, a toto tvrzení bylo podloženo klinickým výzkumem. Výzkumníci se domnívají, že za tyto účinky skořice je zodpovědný flavonoid zvaný hydroxychalkon.
V souvislosti se svými účinky na regulaci krevního cukru mají účinné látky skořice také protizánětlivé a antioxidační účinky – čímž dále posilují její stabilizační vliv na hladinu cukru v krvi, protože při snížení zánětu jsou buňky slinivky schopny produkovat více inzulinu a antioxidanty chrání receptory vnímavé na inzulin před poškozením volnými radikály; a když se hladina cukru v krvi stabilizuje, dále se tím snižuje zánět i tvorba volných radikálů, takže hladina cukru v krvi a zánět se vzájemně ovlivňují.
Studie ukázaly, že cinnamaldehydy a eugenol mohou inhibovat enzym zvaný COX-2. Tento enzym je zodpovědný za tvorbu hormonů, které vyvolávají zánět a bolest – jde o enzym, který je rovněž tlumen analgetiky. Díky tomu je skořice velmi silným přírodním protizánětlivým prostředkem.
Má také výrazné antioxidační účinky, což znamená, že pomáhá bojovat proti volným radikálům, které poškozují organismus. Tyto volné radikály vznikají působením toxinů, ale tvoří se i během běžných tělesných funkcí. Účinné látky ve skořici tyto volné radikály neutralizují. Na jedné straně snižují tvorbu volných radikálů NO (oxidu dusnatého), a tím proces peroxidace lipidů (při němž se mastné kyseliny mění na volné radikály). Zároveň stimulují enzymy, které rozkládají škodlivé volné radikály. To jí propůjčuje široké antioxidační působení – je výborným zdrojem antioxidantů.
Díky svému působení proti volným radikálům (antioxidačnímu účinku) má imunitu posilující a silné protiinfekční a protivýznamové účinky, jak uvádí řada studií na různých bakteriálních a virových kmenech.
Její antioxidační a protizánětlivé účinky mohou chránit před celou řadou onemocnění (například kardiovaskulárními, trávicími, nervovými a autoimunitními chorobami).
Skořice je proto skutečný přírodní zázrak, který lze nalézt na poličce v kuchyni každého člověka. Má však jednu nevýhodu při nadměrné konzumaci skořice: obsah kumarinu – který je nejvyšší u skořice Cassia, zatímco cejlonská skořice obsahuje kumarin jen v zanedbatelném množství. Bylo prokázáno, že kumarin obsažený ve skořici má hepatotoxické účinky, a proto se doporučuje omezit konzumaci skořice Cassia – nebo používat cejlonskou skořici, aby se tomu předešlo.
Doporučené denní dávkování je 1–3 gramy mleté skořice nebo (200–400 mg jako extrakt). Pro dlouhodobé užívání upřednostněte cejlonskou skořici a její extrakt.